Těla vět

  Jak skvostně surrealisticky, metaforicky složitě nahá těla uviděla. Tělo věty, jak se svíjí pod křečovitou bolestí a každým slovem roste do dálky. Každým slovem roste do hloubky a jak strom kořeny zapouští do vědomí. Vědomí plyne, však nepřestává se vracet a hledat, co je pod těmi nahými těly, jaká je duše a jaké je srdce.